Protokol DMX 512 patří ve většině případů k základní výbavě všech profesionálních zařízení, která slouží k provozu světelné jevištní techniky. Jde o digitální náhradu analogového řízení, kde základní řídicí veličinou je konkrétní hodnota napětí. Specifikace vychází z průmyslového standardu EIA485, který byl dříve značen jako RS-485, případně RS485. Protokol DMX512 byl navržen v roce 1986 institutem USITT (United States Institute for Theatre Technology) pro řízení stmívačů a dalších speciálních efektů pomocí digitálního rozhraní. Měl nahradit do té doby používané analogové řízení, kde jako řídicí veličina sloužila konkrétní hodnota napětí na řídicím kabelu. To mělo hned několik nevýhod - pro každý řízený vstup (např. jeden kanál stmívače) byl potřeba jeden vodič, navíc nebyla vždy přesně dána řídicí veličina, neboť vlivem výrobních tolerancí mohla různá zařízení chápat či naopak vydávat mírně odlišné povely. Také analogový přenos byl náchylnější na rušení, což v blízkosti několika-kilowattových stmívacích jednotek nebylo dobré. Stejně jako MIDI je i řídicí protokol DMX512 sériovým protokolem. Základem protokolu DMX512 je jeho elektrická specifikace. Ta také vychází z osvědčeného průmyslového standardu EIA485. Vzhledem k používání tohoto standardu v průmyslu jsou i technické prostředky pro jeho implementaci levné a přizpůsobené pro náročné podmínky. Pro přenos se využívá tří-pinový případně pěti-pinový konektor XLR. Data jsou přenášena po dvou vodičích a třetí vodič je zem, u pěti-pinového konektoru je čtvrtý a pátý pin nevyužíván. Přestože v původním návrhu je konektor pětipinový, v praxi se používá především tří-pinový konektor. Pokud je v rámci jedné světelné sestavy využíváno více světelných jednotek, jsou zapojovány topologií sběrnice. Jednotlivá zařízení se určují adresně pomocí tabulek, které vytváří vždy výrobce daného zařízení. Vzhledem k impedančnímu přizpůsobení by měl být na konci sběrnice (k poslední jednotce) zapojen terminátor.
Technická specifikace EIA485 (DMX512 protokolu) • Diferenciální (symetrický) napěťový přenos po kroucené dvojlince se schopností pracovat od napájecího napětí 5 V.
• Rozsah přípustného napětí na sběrnici od 7 V do +12 V .
• Možnost připojení až 32 přijímačů v jednom segmentu (existují budiče umožňující použít až 256 přijímačů). Impedanční přizpůsobení linky – odporem (terminátor) - 120 Ohmů. Minimální zatěžovací impedance vysílače je 60 Ohmů. Maximální zkratový proud vysílače je 150 mA proti zemi, 250 mA proti 12 V.
• Maximální délka kabelu je 4000 stop (přibližně 1200 m) při přenosové rychlosti max. 400 kBit/s z rozsahu 0 až 10 V.
• Počet segmentů není limitován.
• Budič musí být schopen dodat na sběrnici rozdílové vstupní napětí od 1,5 do 5 V.
• Budič musí mít ochranu pro případ, že by se více budičů pokoušelo vysílat na sběrnici.
• Přijímač by měl mít minimální vstupní impedanci 12 kΩ.
• Přijímač musí mít minimální vstupní citlivost +-200 mV.
• Toto vše musí přijímač zpracovat i při souhlasném stejnosměrném napětí na sběrnici od -7 V do +12 V.
detailní popis najdete na
http://www.usitt.org/standards/DMX512.html nebo na
http://cs.wikipedia.org/wiki/DMX512